V životě vždy čekám na víc impulsů (kecám – většinou na tři), než se pro něco rozhodnu. A se zelenými potravinami alias zelenáči od firmy Green Ways to nebylo jina.k. Když nám onemocněla fenka Chilli, dozvěděla jsem se od jedné paní na procházce, že jejímu jackovi (pro nepejskaře – plemeno psa JRT = Jack Russell teriér znám jako pes ze Seznamu), pomohly zelenáči ječmen a chlorella. První impuls. Zelené potraviny jsem ve svém okolí vnímala, ale nikdy jsem necítila volání je vyzkoušet. Pak jsem vstoupila do online kurzu Bohatá žena, kde byla naší mentorkou Lenka, mimo jiné také zkušená manažerka ve společnosti Green Ways. Asi náhoda a druhý impuls. A v prosinci roku 2022, kdy manželovi hrozila doktorka nasazením léků na cholesterol, jsem věděla, že je nejvyšší čas zkusit něco jinak. Třetí impuls.
To, že máme každý své zdraví jen a jen ve svých rukou a nechceme do sebe zbytečně cpát chemii, jsme doma věděli už dlouho, ale co tedy změnit? Ve stejném období mi napsala moje známá Katka, která reagovala na můj facebookový komentář, že ohledně užívání zelených potravin čekám na silnější impuls. Právě od ní mi v cuku letu dorazilo: „Posílám Ti ten silnější impuls. Přidej se k nám do skupiny Grácií. Jsme správná parta praštěnejch ženskejch, co berou zdraví do svých rukou. Přijď se mezi nás jen podívat a uvidíš.” A jelikož jsem typ člověka, co se sám sebe zeptá a hned si odpoví („Co můžu ztratit? Maximálně hodinu svého života.”), šla jsem do toho. A tak se od prosince stalo to, že jsem součástí té praštěné party skvělejch ženskejch a jednoho prima chlapa. A ačkoliv si člověk v naší divnodobě občas říká, že tu už nemůžou být lidi se srdcem na správném místě, opak je pravdou. Ve firmě Green Ways jich je tolik, že se mi to kolikrát můj rozum snaží rozmluvit. Ale já od jisté doby svému rozumu a hlavě tolik nevěřím.
Zelený potraviny se tedy staly součástí našeho jídelníčku a sami na sobě testujeme, co umí. Respektive co umí naše tělo, když mu dáme to, co potřebuje. Kvalitní výživu, odkyselení a detoxikaci. Právě toto jsou hlavní tři hlavní věci, co zelenáči umí. Tak prosté to je.
Začněme u Chilli - našeho nejmladšího člena. A jediného čtyřnohého. Chilli bylo ani ne v roce diagnostikované IBD – zánětlivé onemocnění střev. To je prostě prů***. Zvlášť u takhle mladýho zvířete. Krvácivé průjmy, časté zvracení, jednu dobu skoro přestala chodit. Když ji v tomhle stavu viděla trenérka agility a pak veterinářka, jejich reakce byla naprosto totožná. „Tak tohle jsem ještě neviděla.” To nechcete slyšet. Kdo jste měli v rodině kohokoliv vážně nemocnýho, znáte, jaká bezmoc to je. Snažíte se najít řešení a ono mnohdy dlouho nepřichází. Je to nesmírná psychická zátěž pro všechny. A to nemluvím o finanční zátěži. Chilli byla na speciální dietě (jediný protein, který doteď může a nedělá ji zle, je hmyzí) a brala léky. Čekala jsem, až bude stabilizovaná - neměla jsem a nemám koule na to, abych v takových stavech experimentovala s čímkoliv jiným, než od veterináře. Pak jsem na ní chtěla zelený vyzkoušet.
Její stav byl tedy ok – nezvracela, neprůjmovala, dokonce byla bez léků. Ale rozhodně nevypadala jako pes, který se těší pevnému zdraví. Při sebemenší stresující situaci (např: na chvíli zůstala sama dole v baráku a my byli s dětmi nahoře) začala divně smrdět. To by si běžně člověk asi nevšiml, ale já mám teda čich vyvinutý echt dobře, což se v těhle situacích hodilo. Po návratu dolů jsem z ní cítila, jako by hnila zevnitř. Ten smrad se nedá moc dobře popsat, každopádně byl obdobný jako odér z jejího krvavého průjmu. Dalším signálem její nepohody bylo to, že se ze psa stala sekačka trávy. Žrala ji vždy, když jí nebylo dobře. Na začátku marodění prakticky pořád a obsedantně. Co si pod tím představit? Takový pes vás už totálně vytáčí tím, že je venku úplně vypnutej. Nevnímá, neslyší, protože jediné, co potřebuje dělat, je žrát trávu. Jak jsou ty zvířata chytrý, co? Snaží si pomoct všemi dostupnými prostředky, aby jim bylo líp. A jaká “náhoda,” že žerou zrovna trávu. Mezi traviny se řadí právě ječmen. Celkový propad jejího stavu přicházel vždy s háráním a falešnou březostí. Jak mi bylo řečeno – hormony jsou i v těle psů velkými hráči a se zhoršením stavu během těchto týdnů mám zkrátka počítat.
Jak to tedy vypadalo před užíváním zelených: striktní dieta - hmyzí granule, pamlsky pouze jeden možný druh, bez léků, žraní trávy, divný smrad, časté škvrklání v břiše, občasné zvracení a kvalita srsti katastrof.
Aktuální stav (po půl roce užívání zelenáčů): hmyzí granule ano, občas zkouším jiný protein než hmyzí, zatím s respektem a v malém množství - třeba pár pamlsků, divný smrad jsem od té doby nepostřehla, během hárání propad dolů, ale v podobě jednoho zvracení (oproti dřívějšku, kdy zvracela i několikrát v jednom týdnu), z našeho pohledu o dost menší zhoršení stavu, než jsme byli zvyklí, při posledním trimování ( = druh úpravy srsti u teriérů a jistých plemen psů) se mě její “kadeřnice” ptala, co se stalo – že tu srst nemá pořád echt kvalitní, ale oproti tomu, kdy ji viděla naposledy, vidí velký rozdíl. A taky mi říká s obavou v hlase: „Hele nechci se Tě nijak dotknout, ale minule tu byl pes… Jak to jen říct.” Odpověděla jsem za ní. „Pes chcípák.” „No to je přesný!” řekla s úlevou, že obě vidíme situaci stejně. „Ale teď – je pěkně osvalená, srst o dost lepší. Zkrátka vypadá zdravě.”
A tohle jsou přesně ty důvody, proč v pojídání zelenáčů pořád pokračujeme. Jsem zvědavá, jak se bude člověk cítit třeba za rok, což bývá doba, kdy může člověk s klidným svědomím říct, že zeleným dal šanci. Při kratším užívání by to bylo nefér. A právě ten čas a pravidelnost bývá to, co hodně lidí odradí. Chceme výsledky hned. Už včera bylo pozdě. Výsledky – to jooo, to by se nám líbilo, ale něco pro to udělat? To zas nee. Nemůže to udělat někdo jiný? Nebo nemohlo by se to stát samo? Že mi třeba časem bude líp? Bohužel – zázraky na počkání se nedějí. Abychom měli výsledky a něco se v našem životě změnilo, musíme změnit něco my. Když dělám věci pořád stejně, přichází pořád stejný výsledek. Situace se opakuje. A to nás často točí. Proč se mi zase stalo …? Dosaď si to svoje.
Změna si žádá energii a nějakou námahu. Někdy (respektive často) i vykročení z komfortní zóny. Tam nám je všem ale dobře! Proč bychom dělali něco jinak?
Lézt do studené vody? Pravidelně se zastavit, sednout si, dýchat a být sám se sebou? Jíst nějaké zelené bobule a pít žabinec?
Já ale věřím, že až nám dojde, že právě na hraně té komfortní zóny se dějí velké věci a skutečné změny, bude se nám tu žít líp.
Pokud Tě zelené potraviny volají, dej vědět. Ráda Ti je představím, ukážu a poradím s dávkováním právě pro Tebe a Tvoje tělo (nebo Tvého chlupatého miláčka). A co nebudu vědět, zjistím od těch, kteří mají zelené po boku x let a jejich zkušenosti jsou neskutečné!
Více info o těch nejkvalitnějších zelených potravinách na našem trhu (má hlava mi při téhle frázi hned začala říkat: No jasně, machrujou, aby toho prodali co nejvíc) jukni na www.gw-int.net. Po zjištění všech informací a účasti na různých seminářích a konferencích nemám o kvalitě zelených potravin od GW pochyb. Jinou značku bych si nekoupila.
Ať se nám všem daří nacházet to, co naše tělo právě teď a tady potřebuje 🙂